Renovace nábytku
Když se pustíte do renovace starého křesla po babičce či stavby nového sezení na míru, brzy narazíte na prvek, který sice není vidět, ale drží celou váhu – čalounické popruhy. Bez nich by i ta nejlepší pěna a sebeluxusnější látka skončily propadlé v základu rámu. Výběr té správné pásky přitom spousta kutilů podceňuje a pak se diví, že po roce sedí skoro na zemi. Čalounické popruhy se dělí na dva hlavní tábory: elastické a pevné jutové. Každý materiál má své jasné místo. Pokud opravujete moderní gauč, sáhnete po gumových popruzích s vysokou průtažností. Ty dodávají sedáku tu správnou pružnost a měkkost.
Starožitný nábytek, kde se ještě poctivě vyvazují ocelové pružiny, ale vyžaduje naprostou pevnost. Tam guma nemá co dělat. Nastupuje klasická juta, která nepovolí ani o milimetr a vytvoří stabilní rošt, na který se pružiny bezpečně přišijí. Při samotné montáži dělají začátečníci nejčastěji jednu zásadní chybu. Popruhy jen tak ledabyle natáhnou rukou a přistřelí sponkami. Výsledek? Za měsíc je to vytahané. K pořádnému vypnutí potřebujete čalounický napínák. Je to takové nářadí s hroty, kterým popruh chytíte přes hranu kostry a pákou ho našponujete na maximum.
Teprve v tom tahu ho fixujete k dřevěnému rámu. Ideální je použít sponky v kombinaci s hřebíčky a konec popruhu ještě jednou přehnout, aby se nevytrhl. Důležité je i správné křížení. Čalounické popruhy se vždy pletou do mřížky – jeden spodem, druhý vrchem. Tím se tlak rozloží rovnoměrně a kostra nábytku netrpí jednostranným namáháním. Ať už tedy křeslo zachraňujete ze sentimentu, nebo stavíte nový kousek, nepodceňte tenhle základ. Správně zvolené a poctivě napnuté pásy rozhodují o tom, jestli vám nábytek bude sloužit deset let, nebo jen do příští návštěvy tetičky. Práce je to sice fyzicky náročná a prsty z toho bolí, ale pocit za to stojí.
Renovace nábytku
Když se pustíte do renovace starého křesla po babičce či stavby nového sezení na míru, brzy narazíte na prvek, který sice není vidět, ale drží celou váhu – čalounické popruhy. Bez nich by i ta nejlepší pěna a sebeluxusnější látka skončily propadlé v základu rámu. Výběr té správné pásky přitom spousta kutilů podceňuje a pak se diví, že po roce sedí skoro na zemi. Čalounické popruhy se dělí na dva hlavní tábory: elastické a pevné jutové. Každý materiál má své jasné místo. Pokud opravujete moderní gauč, sáhnete po gumových popruzích s vysokou průtažností. Ty dodávají sedáku tu správnou pružnost a měkkost.
Starožitný nábytek, kde se ještě poctivě vyvazují ocelové pružiny, ale vyžaduje naprostou pevnost. Tam guma nemá co dělat. Nastupuje klasická juta, která nepovolí ani o milimetr a vytvoří stabilní rošt, na který se pružiny bezpečně přišijí. Při samotné montáži dělají začátečníci nejčastěji jednu zásadní chybu. Popruhy jen tak ledabyle natáhnou rukou a přistřelí sponkami. Výsledek? Za měsíc je to vytahané. K pořádnému vypnutí potřebujete čalounický napínák. Je to takové nářadí s hroty, kterým popruh chytíte přes hranu kostry a pákou ho našponujete na maximum.
Teprve v tom tahu ho fixujete k dřevěnému rámu. Ideální je použít sponky v kombinaci s hřebíčky a konec popruhu ještě jednou přehnout, aby se nevytrhl. Důležité je i správné křížení. Čalounické popruhy se vždy pletou do mřížky – jeden spodem, druhý vrchem. Tím se tlak rozloží rovnoměrně a kostra nábytku netrpí jednostranným namáháním. Ať už tedy křeslo zachraňujete ze sentimentu, nebo stavíte nový kousek, nepodceňte tenhle základ. Správně zvolené a poctivě napnuté pásy rozhodují o tom, jestli vám nábytek bude sloužit deset let, nebo jen do příští návštěvy tetičky. Práce je to sice fyzicky náročná a prsty z toho bolí, ale pocit za to stojí.